pátek 30. září 2016

ZDENĚK MATOUŠEK VYHRÁL 1. KOLO V TEPLÝŠOVICÍCH A VYHLÍŽÍ ÚSPĚCH NA MISTROVSTVÍ SVĚTA V LIBERCI

 V sobotu 24. září 2016 odstartovala v Teplýšovicích nová sezóna ve stolním Stiga hokeji pod hlavičkou České asociace Stiga Game. Sezóna, na jejímž konci se v severočeském Liberci uskuteční Mistrovství světa. Utkat se se světovou smetánkou, ovládající hru s šesti táhly na každé straně, budiž jasnou motivací, jež byla hnacím motorem pro všech 62 hráčů, kteří do prvního kola sezóny zasáhli. Nejlépe se s konkurencí vypořádal Zdeněk Matoušek z klubu HCS Žabka Praha. O svém úspěšném vstupu do nové sezóny se následně rozpovídal v rozhovoru pro náš web.

Turnaj v Teplýšovicích byl prvním „ostrým“ testem po letní přestávce. Přípravu na sezónu Zdeněk rozhodně nepodcenil, což se projevilo i na konečném prvenství. „Nejdřív jsem si dal čtrnáctidenní pauzu, abych si od Stigy odpočinul, a potom jsem trénoval 2–3 hodiny denně, alespoň třikrát v týdnu a do toho nějaké to víkendové hraní s kamarády,“ vrací se na úvod našeho povídání do letních měsíců. „Navíc jsem objevil kouzlo činek,“ nechává čtenáře nahlédnout pod pokličku své přípravy. Asi vás napadne otázka, jak mohou činky pomoci při hraní stolního Stiga hokeje? „Kromě toho, že člověk zesílí a trošku zhubne, se s unavenýma rukama hraje hůř,“ přibližuje. „Díky tomu pak člověk hraje víc na cit než na rychlost a díky tomu zpřesníš hru,“ vypichuje kouzlo závaží, jež pravidelně svírá v dlaních v rámci přípravy na turnaje. 

Sílu, rychlost i přesnost využil Zdeněk proti soupeřům v Teplýšovicích naplno. Základní a na ni navazující výkonnostní skupinou projel téměř bez zaváhání. „V základní skupině jsem se spíš rozehrával. Věděl jsem, co chci hrát a co mám natrénováno,“ nepochyboval o víře v sebe sama. „Do ‚áčkové‘ výkonnostní skupiny jsem chtěl proklouznout bez klopýtnutí, což se podařilo,“ vrací se ke splnění prvního dílčího úkolu.

„Áčko už bylo těžší, ale pokračoval jsem ve vysokém tempu. Nechtěl jsem to jenom ‚nějak‘ odehrát,“ měl jasno o tom, že protivníkům nedaruje zadarmo ani píď plastové ledové plochy. „Na mistrovství světa se hrají těžké zápasy pořád, takže podcenit něco na Českém poháru by se nemuselo vyplatit,“ říká.

Po odehrání základní, respektive výkonnostní skupiny, přišlo vyvrcholení turnaje. Do vyřazovacích bojů se Zdeněk Matoušek kvalifikoval jako nejvýše nasazený. V osmifinále na něj čekal Dušan Krása. Bylo z toho vítězství v sérii v poměru 3:1 na zápasy, ale nerodilo se úplně snadno. „Byly to všechno vyrovnané zápasy, navíc Dušan byl z předposledního duelu jediný, kdo mě v ‚áčku‘ dokázal porazit,“ měl na paměti prohru ze skupiny 2:4. Postup se nakonec vydařil. „Dušan hrál výborně, jen mě překvapuje, že s takovou hrou je na hraně play-off,“ složil poklonu svému osmifinálovému vyzyvateli.  Ve čtvrtfinále s Pavlem Plešákem to byla vítězná série s čistým štítem. „Paradoxně, mi ale výhra 3:0 trošku ublížila, protože jsem pak musel dlouho čekat na další kolo,“ vrací se k tomu, že mu vypadnutí z herního tempa zrovna neprospělo.  



V semifinále si ovšem zápasovou porci vychutnal do sytosti. Série se protáhla na maximální počet pěti zápasů. Více než důstojným sparingpartnerem, byl v semifinálové bitvě Kryštof Lebl. „S Kryštofem jsou to vždycky šachy. On zná mě a já jeho,“ popisuje takticky prošpikované duely s konkurentem z druhého pražského oddílu Big Band. Úvod série se Zdeňkovi nevydařil. „Prohrával jsem 0:2 na zápasy a řekl si, že nemám na co čekat a musím něco změnit,“ přemítá. Změna se nakonec podařila. Nastal obrat z 0:2 na konečných 3:2 s vydlážděnou cestou do finále.

Finále postavilo do cesty soupeře z nejtěžších. „S úctou k ostatním soupeřům je Lukáš Turoň pořád nejlepším hráčem u nás a já jsem rád, že jsem proti němu mohl hrát,“ vyjádřil respekt k soupeři, kterého se ovšem nezalekl. I když se opět ocitl nad propastí. To proto, že první dva mače zase prohrál. Dokázal však opět oprášit svůj vítězný recept ze semifinálového partu a sérii znovu obrátit na svou stranu. „To, že jsem sérii dokázal otočit z 0:2 svědčí o tom, že porazit se dá každý. Hraje se na tři vítězné duely a někdy je to i o štěstí. Teď jsem ho měl já,“ blahořečí náklonnost paní Štěstěny.

Štěstí ovšem přeje připraveným a Zdeněk Matoušek minimálně na první kolo Českého poháru připravený byl. A nejinak tomu bude jistojistě v dalších kolech. Vždyť Mistrovství světa v Liberci je tu co nevidět. A Zdeněk by si na něm rád splnil sen. „Chtěl bych uhrát medaili,“ zasní se. Proč by se to nemohlo podařit?


Tomáš Pětník                  

pondělí 27. června 2016

Pět pohledů na ME 2016 v Tallinnu

Osmé mistrovství Evropy ve stolním hokeji je již minulostí. Česká výprava získala zásluhou veteránského týmu bronz z kategorie družstev, Pavel Plešák, Václav Pikl a Jakub Matýsek navíc zazářili v neoficiálních kategoriích, odkud přivezli kompletní sadu medailí. Čtenářům nechceme nabízet vyčerpávající shrnutí výsledků všech 10 vypisovaných kategorií (online výsledky fungovaly během ME skvěle, takže bychom stejně nosili dříví do lesa) - spíše chceme přiblížit atmosféru ME jako takového a zaměřit se na věci, které lze při letmém pohledu do výsledků snadno přehlédnout. 

1. Organizace turnaje 
Na rozdíl od zkušenějších členů české výpravy nemohu srovnávat úroveň turnaje s předchozími šampionáty. Turnaj - právě takový, jaký byl, bez subjektivního srovnávání s jinými - bych však hodnotil velmi pozitivně. Estonci udělali velký kus práce, za což vděčí nemalé pomoci Lotyšů, o níž se před ME moc nemluvilo. O to příjemněji působilo poděkování a zmínka během zahajovacího ceremoniálu. Vše, co bychom od turnaje této úrovně očekávali, se pořadatelům podařilo splnit se ctí - ať už mediální prezentace (živé komentované online vysílání a výsledky), příprava sálu a hokejů nebo snadno dostupné stravování. 

Jistě, dalo by se i pár věcí vytknout. Spíše úsměvně zpočátku působilo zpoždění pátečního programu, kdy poslední, kdo dorazil na místo konání, byli právě pořadatelé, zatímco netrpěliví účastníci pátečních soutěží stepovali v prostorách školy v době, kdy již mělo probíhat potvrzení registrace. S ohledem na nabitý páteční program bylo "obligátní" páteční zpoždění jediným vážnějším zádrhelem turnaje - končilo se opravdu velmi pozdě. Nepříjemná byla též nedostupnosti WiFi a obchodů s potravinami v okolí školy (dát si obyčejnou kávu nebo čaj rovněž nebylo jen tak).





2. Superfinále superveteránů obstarali Češi
Ačkoli jedinou z oficiálních medailí české výpravy byl veteránský bronz, v paměti přítomných zůstane mnohem silněji zapsáno superveteránské finále nad 50 let. I přes účast mnoha zvučných jmen se dvojici Pikl - Plešák podařilo proniknout až na televizní stůl, na němž se hrálo finále. Účastníci hlavní soutěže ME odpočívali před rozhodujícími sériemi play-off a mnozí z nich u sledování českého derby nevěřili svým očím. I komentátor online přenosu prohlásil, že "něco takového ještě neviděl". Ano, místo opatrné precizní hry a blafáků jsme byli ve finále svědky přestřelek a divokých odrazů na všechny možné způsoby. Spontánní podpora publika a jedinečné momenty série (kapesníková rolba opoceného ledu a Čechům dobře známé zvukové projevy) udělala ze superveteránského finále odlehčenou předehru dramat hlavního play-off. Pavel Plešák zvítězil 3:0 na zápasy a stal se mistrem Evropy nad 50 let.




3. Strhující cesta domácí Saveljevové za stříbrem 
Jako hráče BSE United, které dalo české Stize výborné hráčky a několik medailí ze světových i evropských šampionátů, mě přirozeně zajímala i kategorie žen. Již za rok v Liberci totiž čeká české hráčky nelehký úkol - pokusit se na domácí půdě o jednu z medailí. A podle toho, co jsem viděl, půjde o hodně těžkou misi. Účastnice finálové série s přehledem postoupily do A skupiny hlavní soutěže ME a - stejně jako většina mužů - postavily svou hru na blafácích.

Nejpozoruhodnější ale bylo sledovat cestu domácí Marie Saveljevové za stříbrem. Ve čtvrtfinálové sérii s Lotyškou Racenajovou prohrávala 0:3 na zápasy. Naděje domácích na jedinou medaili z domácího mistrovství se rozplývaly s každou minutou čtvrtého zápasu, v němž Saveljevová prohrávala. Až posledních pár sekund přineslo vyrovnání - zahrát za této situace přesný blafák je nesmírně těžká záležitost, ale Saveljevová uspěla, dotáhla zápas do vítězného prodloužení a nastartovala senzační obrat. I další zápas musela rozhodovat v prodloužení a nakonec dokázala otočit sérii na 4:3 a slavila postup do semifinále. V něm si poradila se Švédkou Erikssonovou relativně hladce 4:2, avšak ve finále na ní čekala Ukrajinka Noselivská, se kterou svedla další skvělou bitvu.

Úspěšnější nakonec byla Ukrajinka, která po vítězství 4:3 slavila titul. Byla to tentokrát Saveljevová, kdo promarnil šanci rozhodnout sérii ve svůj prospěch, když za stavu 3:2 odmítla darované prodloužení (Noselivská "srovnala" zápas vlastním gólem pár vteřin před koncem). I tak je pozoruhodné, jak se Saveljevová na hraně vyřazení dokázala srovnat s tlakem a očekáváními a vybojovat pro Estonsko medaili z domácího šampionátu. Své prokletí druhých míst však zlomit nedokázala - tedy alespoň prozatím.      



4. Tři ukrajinské příběhy
Hodně emotivní bylo na turnaji působení ukrajinské reprezentace. Kromě tradičního pokřiku se Ukrajinci postarali hned o několik pozoruhodných momentů. Prvním z nich bylo čtvrtfinále soutěže družstev proti Finsku. Samotný vývoj série byl velmi dramatický - ve čtyřech kolech dokázala Ukrajina srovnat a otočit nepříznivý stav (1:4 - 4:4 - 7:5 - 9:7), ale černá pátá série, v níž dokázal zvítězit pouze Litviňuk, pro ně znamenala hořký konec nadějí na medaile. Po vítězství 11:10 postoupili Finové, kteří nakonec vybojovali bronz - Ukrajinci neskrývali zklamání a slzy.

Jejich soupeřem v boji o páté místo byla česká reprezentace - a opět šlo o nesmírně vyrovnaný zápas. Zklamaní Ukrajinci navíc přišli před poslední sérií o kapitána Levdanského, jehož si v důsledku kombinace vyčerpání a špatně větraného prostoru musela vzít do péče zdravotnická služba. Z českého pohledu se zápas vyvíjel následovně: 2:2 - 3:4 - 5:5 - 8:7 - 10:10. Na řadu tedy musel přijít souboj kapitánů. Místo Levdanského nastoupil Litviňuk, za českou stranu bojoval Patrik Petr. Vynikající výkon Ukrajiny na turnaji poněkud shodil sám Litviňuk, za jehož nesportovní chování za stavu 1:0 (který díky němu dokázal udržet) se dokonce omlouvali samotní Ukrajinci. Litviňukova pasivní hra se už bohužel na světových turnajích stává nechvalně známým pojmem. Problémový ukrajinský hráč navíc po špatných výkonech vzdal své působení v Open kategorii a po loňském úspěchu na MS v Petrohradu zažil v Estonsku strmý pád.  

O to příznivěji však působilo na turnaji trio Evgeniy Matantsev (2006), Artem Matantsev (2008) a Anton Umansky (2002). Ve věku, kdy spousta hráčů s vrcholnými turnaji teprve začíná, předvedli neuvěřitelné výkony. Teprve desetiletý Matantsev dokráčel až do play-off hlavní soutěže a poté suverénně zvítězil v kategorii do 13 let. Čtrnáctiletý Umansky se probojoval až do bojů o medaile a přestože nakonec skončil "jen" čtvrtý, zanechal na turnaji vynikající dojem. Pikantní je zejména fakt, že v době, kdy se narodil, byl jeho soupeř v boji o bronz, Hans Östermann, už dvojnásobným mistrem světa!




Evgeniy Matantsev


5. Borisov přemožen Zacharovem, mistrem Evropy je Caics  
Přiznám se, že jsem hodně doufal v to, že na nejvyšším stupínku uvidíme po dlouhé době někoho jiného než Maxima Borisova (RUS). Dlouho se ale zdálo, že mistr světa z roku 2015 a vítěz dvou předchozích evropských šampionátů nenajde přemožitele ani letos. Hodně blízko vyřazení byl sice v osmifinále, kde doslova o vlásek (v prodloužení sedmého zápasu) unikl smrtícím blafákům Ahti Lampiho (FIN), ale právě tato série jako by jen potvrdila jeho nepřemožitelnost.

Co nedovedl dokončit Lampi však úspěšně dokonal ve čtvrtfinále Alexej Zacharov (RUS). Mistr Evropy z roku 2006 se po několika hubenějších letech dokázal vrátit ve špičkové formě a navázal na třetí místo z Rigy 2014. Borisova vyřadil 4:2 na zápasy a přes juniora Umanského postoupil přesně po 10 letech do finále ME. V něm měl však navrch Lotyš Edgars Caics a po vítězství 4:2 slavila současná světová dvojka první titul mistra Evropy v kariéře.

Zleva Alexej Zacharov (2.), Edgars Caics (1.) a Hans Östermann (3.) - nejlepší tři hráči ME 2016




Shrnutí výsledků české výpravy 





Čeští veteráni na stupních vítězů

sobota 21. května 2016

Turnaj v Chebu uzavřel pohárovou sezónu

O Českém poháru 2015/2016 budeme už navždy hovořit pouze v minulém čase. V sobotu 14. května se k poslednímu desátému kolu sjelo na samý západ Čech 46 hráčů. Třetí vítězství v sezóně si připsal Patrik Petr z THC Stiga Elites, který tak obhájil titul z loňského roku. Kompletní výsledky.

Poprvé v sezóně jen dvě základní skupiny
Po rozlosování do skupin si většina přítomných musela připadat jako na nadcházejícím mistrovství republiky v Třinci - i to totiž bude mít jako už tradičně 2 základní skupiny, a nejinak tomu bylo i v Chebu, v počtu 46 účastníků. Nejlépe propluli nástrahami dlouhého dopoledne Stanislav Kraus a Filip Hamáček. Více než dvacítkou zápasů však turnajová porce utkání zdaleka nekončila. Dalších 15 přidali "áčkaři", 13 odehrála odpolední skupina B a 14 klání čekalo na borce z výkonnostní skupiny C. Připočteme-li zápasy play-off, zahrála si spousta hráčů stejně, ne-li více zápasů než na Czech Open!  

Návratu Českého poháru do Chebu jsme se dočkali po dlouhých pěti letech
Odpoledne nejlépe uspěli Petr, Vácha a Kropáček
Pouze první z trojlístku jmenovaných nehájil barvy domácího klubu. Jiří Vácha i Jiří Kropáček dokráčeli k vítězství skupin B a C za mohutné podpory svých spoluhráčů a zakončili tak pořadatelsky i herně povedený turnaj nejlépe, jak mohli. Radost domácím udělal i patnáctý Miloslav Kubica, který jako jediný pronikl do play-off elitní skupiny A.

Čeká nás nabitý závěr sezóny
Sezóna 2015/2016 však desátým kolem Českého poháru zdaleka nekončí: první červnový víkend nás čeká mistrovství republiky v Třinci, o dva týdny později odjedou čeští hráči reprezentovat na mistrovství Evropy do Tallinnu.  

Shrnutí sezóny a pořadí Českého poháru v jednotlivých kategoriích připravujeme v samostatném článku.

pátek 29. dubna 2016

Stiga hokej ve vysílání České televize

Czech Open 2016 letos přilákalo i mediální pozornost a dostalo více než tříminutový prostor v hlavním vysílacím čase České televize. Diváci mohli sledovat reportáž z turnaje v přestávce mezi druhou a třetí třetinou hokejového zápasu Česko - Švédsko v ledním hokeji.

 

neděle 24. dubna 2016

Pohár pro vítěze Czech Open si z Prahy odvezl Ahti Lampi

Poslední turnaj nejvyšší kategorie Světové ligy - WTHT Super Series Czech Open 2016 - je již minulostí. Potřetí od založení turnaje v roce 2003 se z vítězství radoval Fin Ahti Lampi. K triumfům z let 2007 a 2009 přidal ten letošní a stal se prvním hráčem v turnajové historii, který se může pyšnit zlatým hattrickem. Na stupních vítězů jej doplnili čeští borci Patrik Petr a Zdeněk Matoušek ml. Kompletní výsledky jako vždy přináší server www.stolnihokej.cz.

Do Prahy se sjelo 123 hráčů ze 13 zemí světa


Základní část přinesla nejedno překvapení 

  • V základní skupině 1 se blýskl druhým místem Kristian Curkovic. Roli favorita potvrdil Ahti Lampi. 
  • Skupinu 2 neovládl ani Arsenij Stoljarov ani Filip Hamáček, ale až 136. hráč světa Václav Pikl. Třetí místo navíc obsadil slovenský reprezentant Daniel Mitro, který byl do turnaje nasazen až jako 47. hráč! 
  • Sedm z osmi postupových míst ve skupině 3 patřilo Čechům - navrátilec Petr Tměj podle očekávání neztratil nic ze své bývalé formy a spolu s Patrikem Petrem vévodili konečnému pořadí. Naproti tomu se rozhodně neočekával relativně hladký postup Němce Leona Haussknechta. Osmý Lukáš Kahoun podruhé v kariéře postoupil do A skupiny, a to hned v rámci mezinárodního turnaje. 
  • Čtvrtou skupinu vyhrál druhý z bratří Tmějů, Ladislav, následovaný Pavlem Plešákem a Yevhenem Levdanským. Až v B skupině překvapivě skončil Adam Zielinský. 
  • Skupina 5 patřila suvererénnímu Janu Dryákovi, jehož s odstupem tří bodů následoval Imrich Blaško. Mezi osmičku postupujících se nevešlo silné trio Janoušek, Borgh a Waclavek, na které tak čekala výkonnostní skupina B. 
  • Devatenáctý nasazený hráč Anton Runenkov z Ruska překvapivě přišel o postup do A skupiny, když po 7 porážkách a 3 remízách skončil devátý o vzájemný zápas s Emilem Larssonem. Sympatické sedmé místo Davida Dvořáčka ukazuje, že zkušenosti ze zahraničních turnajů přišly na Czech Open rozhodně vhod.  

Finálové skupiny 


Skupiny A1 / A2 
Finálové skupiny už přinesly tuhý boj, v němž favorité bojovali o pohodlný postup osmifinále. Bez větších překvapení se mezi šestnáctku nejlepších přímo kvalifikovali Matoušek, Turoň, Lampi a Petr (A1, všichni v rozmezí jediného bodu) a Dryák (s náskokem úctyhodných 6 bodů a jedinou porážkou), Levdansky, Leoš Hvižď a Storčak ve skupině A2.

Skupina B
Silnou čtveřici, která odskočila všem pronásledovatelům, ve skupině B vytvořili Zielinský, Michal Kobrle, Thomas a Tomáš Hudec. V play-off si nejlépe vedl Kobrle, jehož tažení B skupinou už poněkolikáté v sezóně skončilo vítězstvím. Finálovým soupeřem, který tahal za kratší konec, byl Tomáš Hudec, třetí nakonec skončil vítěz základní části Zielinský.

Skupina C
I v této skupině čtveřice semifinalistů bodově poodskočila zbytku světa. Tentokrát však vítěz základní části, Martin Ženíšek, dokráčel i k prvnímu místu v play-off. Na stupních vítězů jej doplnili Zdeněk Lopaur a Jakub Matýsek.

Skupina D
Pavel Pohořalý nasbíral v základní části nejvíce bodů, avšak semifinálovou stopku mu vystavila jediná dámská účastnice vyřazovacích bojů Sandra Komaraite. Ta ale ve finále nestačila na Tomáše Kahouna mladšího a do Litvy si tak odvezla pohár za druhé místo.

Skupina E 
Mnohem více než jindy byla prestižní i nejnižší výkonnostní skupina. Mezi 21 vyrovnanými účastníky se skvěle předvedl Jiří Kropáček, který ovládl nejen základní část, ale i play-off celé skupiny. Miroslav Uhlíř skončil druhý, bronz získal Martin Straka.

Zleva Hudec (2.), Kobrle (1.), Zielinský (3.) - stupně vítězů skupiny B

Speciální kategorie 


  • Nejlepším juniorem byl šestnáctý Jan Sládek. Jako jediný z hráčů do 18 let se probojoval do osmifinále. 
  • Pohár pro nejlepší hráčku si do Švédska odvezla Caroline Eriksson. Výborné 34. místo pro jedinou zástupkyni něžného pohlaví ve finálové skupině A.    
  • Pátý Jan Dryák obdržel pohár pro nejlepšího veterána - alespoň malá satisfakce pro vítěze z roku 2003, který ve čtvrtfinále nestačil na Patrika Petra.   
  • Zaostřeno samozřejmě bylo i na nové hráče - nejlepším nováčkem turnaje se stal Martin Straka z Prahy. Doufejme, že nadějného šestnáctiletého juniora budeme vídat i v příští sezóně, kdy bude mít šanci bojovat o postup na mistrovství světa. O pouhé jedno místo za ním skončil další nový hráč, Alexander Mačynský, který se v aktuální sezóně představil dvakrát v Satalicích a před třemi týdny v Milovicích.    


Play-off

Při pohledu na výsledky play-off skupiny A můžeme konstatovat, že čeští zástupci měli letos výborné skóre. Deset ze šestnácti účastníků osmifinále patřilo k domácím borcům, čtvrtfinále bylo již ryze českou záležitostí - s výjimkou favorizovaného Lampiho. Jeho cestu k třetímu triumfu nezastavil ani jeden z bratří Tmějů, ani Zdeněk Matoušek a ani nejlepší český hráč Patrik Petr, který ve finále podlehl finské hvězdě 1:4 na zápasy. 


Kompletní výsledky play-off - www.stolnihokej.cz

Vítěz turnaje Ahti Lampi odpovídá na otázky České televize

Poděkování 

Česká Asociace Stiga Game tímto děkuje všem, kdo se podíleli na organizaci turnaje - zejména pořádajícímu klubu HCS Žabka Praha a všem dalším dobrovolníkům. Online výsledkový servis zajistili bratři Krausové a Filip Kolínský, logo a propagační materiály pro turnaj vytvořila Jana Kahounová. Za podporu děkujeme také všem sponzorům a partnerům díky jejichž pomoci mohl turnaj splnit nejvyšší standardy ITHF.


Sponzoři a partneři Czech Open 2016


Nové hokeje na turnaj poskytla Stiga CZ, jejíž zástupce
Jan Veselý převzal na turnaji dres české
Stiga hokejové reprezentace

čtvrtek 10. března 2016

Filip Hamáček v Pelhřimově obhájil vítězství z Kladna

V Pelhřimově se uskutečnilo již 7.kolo Českého Poháru. Bohužel, jak na turnaji v Kladně, tak na tomto turnaji, byla účast velice špatná. Zúčastnilo se pouze 49 hráčů. Vítězství obhájil Filip Hamáček a stal se tak jedenáctým hráčem v historii, kterému se to povedlo. Zajímavostí je, že letos se to povedlo už třem hráčům. Kompletní výsledky zde.

Dvě premiéry ve skupině A

Opět se hrály pouze tři základní skupiny. Z každé posupovalo do "áčka" osm hráčů. V první skupině se až do konce prali o dvě volná místa Šimon Janoušek, Tomáš Behr a Tomáš Bucek. Nakonec se radovali hráči Kamaxu a na Tomáše Bucka zbyla skupina B. Ve druhé skupině se postupová osmička krystalizovala celkem jasně a premiérový postup si připsal David Dvořáček. Ve třetí skupině svedli boj Lukáš Kahoun a Tomáš Jedlička. Rozhodující úder zasadil Lukáš čtyři kola před koncem, kdy překvapivě porazil Patrika Petra, a také on si připsal svůj první postup mezi elitu.


Osmifinále příliš překvapení nenabídla. V nejvyrovnanější sérii Václav Pikl ukázal své zkušenosti a v pátém zápase vyřadil Michala Kobrleho. Ani čtvrtfinále nenabído žádnou vyrovnanou bitvu a do semifinále se dostali čtyři největší favorité. Yevhen Levdansky proohrál týmový souboj s Patrikem Petrem 1:3 na zápasy. Ve stejném poměru si poradil Filip Hamáček s Lukášem Turoněm. Lukáš čeká na celkové vítězství už 15 turnajů.


Finále nabídlo pořádné drama. První zápas vyhrál Patrik 3:2 a ve druhém si držel vedení 1:0 a Filip byl dlouho bezradný. Těsně před koncem se pokusil o přímou střelu z pravého obránce a poslal zápas do prodloužení. V prodloužení akci zopakoval a srovnal stav sérií. I ve třetím zápase se ze stejné akce Filipovi dařilo. Dal z ní tři góly. Patrik si s tím nevěděl rady a prohrál 5:4. Ve čtvrtém zápase se už zdálo, že Filip dokráčí k celkovému triumfu. Vedl 2:0, ale Patrik v závěru snížil a z posledního blafáku vyrovnal. V prodloužení také skóroval a poslal sérii do rozhodujícího zápasu. Tam ale zaúřadovala Filipova obrana a výsledkem 2:0 si připsal druhé vítězství v ČP.

V béčku si zahrálo 7 domácích hráčů, největší favorit Boštík skončil v semifinále
Ve skupině B hrálo pouze 18 hráčů, z toho 7 bylo z domácího klubu. Skupinu ovládl Michal Boštík. Neuvěřitelně vyrovnané bylo umístění kolem hranice play off. Sedmý až desátý hráč mělistejně bodů a rozhodovala vzájemná minitabulka. Nakonec postoupil Jakub Matýsek A František Šuma. Černý Petr zbyl na Tomáše Kahouna ml. a Martina Martince.

Čtvrtfinále play off, stejně jako v áčku, moc drama nenabídlo. Postoupili všichni favorité. V semifinále ovšem o drama nouze nebyla. Michal Boštík prevapivě vypadl s Tomášem Jedličkou 1:3 na zápasy. Domácí Sam Hána pak nezvládl prodloužení pátého zápasu s Romanem Pavlicou, což ho odsoudilo na čtvrté místo. Ve finále se tedy střetli Tomáš Jedlička a Roman Pavlica. Tomáš se kromě prvních dvou zápasů trápil v útoku a prohrál 1:3 na zápasy.

Céčko ovládl Jirka Junek
Ve skupině C si zahrálo pouze 7 hráčů, respektive 6 hráčů a 1 hráčka. Naprosto suverénně dokráčel k vítězství Jirka Junek, který z osmnácti zápasu jen třikrát remizoval a jednou prohrál. O druhé místo se svedl boj mezi Hankou Marešovou a Jindrou Petrem. V klíčovém zápase Hanka vyhrála 2:1 a o vzájemný zápas skončila před Jindrou.

Fotky z turnaje najdete zde.


Další turnaj se koná 2.dubna v Milovicích.

Pro vášnivé hráče doporučuji i turnaj WTHT v Nových Zámcích, který se uskuteční 19.března. 

úterý 23. února 2016

Na Kladně zvítězil poprvé v kariéře Filip Hamáček

Co má společného Jaromír Jágr a Filip Hamáček? Oba váleli na Kladně. Zatímco prvně jmenovaný se naposled objevil na soupisce kladenského hokejového týmu v sezóně 2012-2013, Filip Hamáček (HCS Žabka Praha) se čerstvě zapsal do dějin Českého poháru ve stolním hokeji v sobotu 20. února 2016. Stal se 28. hráčem, který dokázal od roku 1991 vyhrát alespoň jeden z jeho turnajů. Kompletní výsledky

Dvě velká překvapení v play-off skupiny A 
Ze tří základních skupin postupovalo do elitní skupiny dohromady 24 hráčů z celkových 55 účastníků. Kdo se však domníval, že nižší počet hráčů by mohl znamenat jednodušší cestu za postupem, byl brzy vyveden z omylu. Z pravidelných účastníků A skupiny se mezi osm nejlepších ve své základní skupině neprobojovali Jež, Herold, Varga, Šurýn, Hudec ani Behr. Naopak radost z premiérového "áčka" mohl mít Lukáš Kobrle, v nabité konkurenci byl postup úspěchem pro Ševra i Paclíka. A kdo že zvítězil ve skupinové části? Nikdo ze současných lídrů ČP, ale jeden z občasných navrátilců - Leoš Hvižď, kterému se rovněž kladenský turnaj hodně vydařil.

V play-off se ale zrodila dvě největší překvapení: nejprve patnáctý Martin Maděra senzačně vyřadil druhého Levdanského 3:2 na zápasy a pak Hamáček postupně prošel přes Michala Kobrleho, Jana Dryáka a Leoše Hviždě až do finále. V něm rozhodně nebyl žádným nováčkem, ale ve všech předchozích případech mu v cestě za vítězstvím nevyšel rozhodující poslední krok. V duelu se svým klubovým spoluhráčem Matouškem však předseda ČASG třikrát nekompromisně zaúřadoval v prodloužení a ve svém 85. turnaji v kariéře okusil, jak chutná vítězství na turnaji ČP.

Je jasné, že příště už pozornosti médií Hamáček jen tak neunikne:-) (foto z MS v Petrohradu - v Kladně chyběli fotografové)

V béčku nejprve kraloval Behr, vítězem se ale stal Šurýn
O tom, že ani dominantní vítězství ve skupině nutně nemusí znamenat snazší cestu play-off, se v béčku přesvědčil Tomáš Behr - jeden ze tří hráčů vyznamenaných v úvodu turnaje za absolvování sta turnajů ČP. Ve čtvrtfinále mu vystavil stopku Zdeněk Matoušek starší. Do finále nakonec dokráčeli Herold a Šurýn, přičemž v pěti vyrovnaných zápasech pražského derby nakonec strhl vítězství na svoji stranu zkušený hráč Big Bandu. Nejlepším z domácích hráčů byl jeden z pořadatelů, 41. Michal Holeček, většinu svých sil napřel do organizace také 46. Václav Mezera, který tentokrát musel vzít zavděk skupinou C.

Skupina C kořistí Lukáše Kahouna 
První tři hráči v třetí výkonnostní skupině se vtěsnali do rozmezí jediného bodu. S 19 těsně zvítězil mladší z bratří Kahounů, Lukáš, shodně po 18 získali v třináctičlenné skupině druhý Bucek a třetí Slepička. Mezi nováčky letošní sezóny se tentokrát lépe prosadil Uhlíř (51.), který stíhá v průběžném pořadí nováčkovské ligy Bidla (54.). Mezi ženami se na Kladně po dlouhé době představila Anežka Vargová, která skončila v dámské minisoutěži na prvním místě před Hankou Marešovou.

Již za 14 dní vás zve klub BSE United na turnaj do Pelhřimova.   

čtvrtek 18. února 2016

Swedish Masters - Návrat krále

Jeden z nejstarších, jeden z nejprestižnějších, jeden z nejtěžších a jeden z nejznámějších turnajů planety, to je Swedish Masters. Již od roku 1983 se pravidelně koná tento svátek stolního hokeje, jinak tomu nebylo ani letos. Dějištěm se stalo počtvrté v řadě město na jihu Švédska, Malmö. Pro toto letošní klání byly vyhrazeny 2 hrací dny, o prestižní titul se utkalo 82 hráčů z 10 zemí světa. Nechyběli ani Češi, do Malmö jich přicestovalo 9.

Autor: Filip Hamáček

Česká základní skupina, naši jako doma
Hráči byli rozděleni do 6 základních skupin po 13-14 hráčích, z každé skupiny postupovalo 8 nejlepších do semifinálových skupin. V první skupině se představil největší favorit celého turnaje, Ahti Lampi z Finska. Ten s postupem do další fáze turnaje pochopitelně problém neměl, stejně jako slovenská jednička, Imrich Blaško. Ve druhé skupině bojoval Hynek Nechutný, skupina se mu bohužel nevyvedla, skončil v ní 13. a čekaly na něj boje ve výkonnostní skupině D. Ve třetí základní skupině hrál Miloš Ševr, ani on se však bohužel do semifinálových skupin neprobojoval, chyběl mu k tomu jeden bod. Při pohledu na čtvrtou základní skupinu bychom nemohli nikoho vinit, pokud by si ji spletl se skupinou turnaje Českého poháru. Čechů jich v ní figurovalo rovnou 5. Bez potíží se do další fáze turnaje probojovalo největší české želízko v ohni, Patrik Petr. Dále se bez problémů kvalifikoval i Filip Hamáček, s potem ve tváři i Pavel Plešák. Michal Kobrle do skupiny nastoupil v exkluzivní formě, v polovině skupiny to vypadalo, že bude útočit možná i na vítězství ve skupině. Michala však forma opustila a musel se ještě strachovat o postup. Kobrlemu však vybudovaný náskok stačil a ze 7. místa postoupil dál. Hůře už se však vedlo Martinu Ženíškovi, ten byl po celý průběh skupiny na hraně postupu, po posledním utkání však u něj svítilo pouze 10. místo, které znamenalo pouze hru ve skupině C. V páté skupině hrál David Dvořáček, tomu se však skupina vůbec nevydařila, skončil až na posledním místě a doprovodil Hynka Nechutného do skupiny D. Poslední šestá základní skupina měla mezi svými hráči Kryštofa Lebla, tomu dělal v základní skupině společnost trojnásobný mistr světa, Hans Österman. Kryštof si pohlídal postup ze 6. místa. Suma sumárum, z devíti Čechů postoupilo do semifinálových skupin pět.

Semifinálové skupiny, boje o výchozí místa pro play-off
Pořadatelé zvolili zajímavý herní systém. Ze dvou semifinálových skupin po 24 hráčích postupovali nejlepší 4 z každé z nich do finálové skupiny A1, další čtyři z každé skupiny, tedy místa 5 až 8 do skupiny A2, další čtveřice do A3, čtveřice 12 až 16 do A4, zbytek hráčů do výkonnostní skupiny B. Na každou z osmičlenných finálových skupiny A1 až A4 čekaly pak v neděli zápasy o výchozí pozici pro play-off, skupina A1 hrála o prvních osm nasazených do play-off, skupina A2 o 9. až 16. nasazeného, A3 o 17. až 24. a skupina A4 o 25. až 32. nasazeného do play-off. Play-off tedy hrálo všech 32 účastníků finálových skupin.

V semifinálové skupině 1 se představili všichni postupující Češi z ''české'' základní skupiny. Do play-off se probojovali 2 z nich. Patrik Petr skončil na 8. místě, postoupil tedy do finálové skupiny A2, Filip Hamáček vybojoval 9. místo a své místo ve finálové skupině A3. Pavel Plešák ani Michal Kobrle na elitní šestnáctku nestačili, patřilo jim 19. respektive 22. místo.

Do semifinálové skupiny 2 nastoupil z Čechů pouze Kryštof Lebl. Po náročném boji si i on vybojoval své místo ve finálových skupinách zajišťujících play-off, skončil 12. a vešel se tak tedy do finálové skupiny A3. Semifinálová skupina 2 také zajistila první překvapení turnaje, do play-off se z ní nekvalifikoval 22. hráč světa, Carl Bindekrans.




Neděle, velký vrchol turnaje
V neděli dopoledne si hráči zahráli ve finálových skupinách o své pozice pro play-off. V elitní skupině zvítězil Joakim Lundin. Ve skupině A2 bral prvenství Fredric Axelsson, Patrik Petr v této skupině skončil na 5. místě, před play-off mu tedy patřila 13. příčka. Ve skupině A3 vyhrál Imrich Blaško ze Slovenska, hned za ním skončil Filip Hamáček, Filipovi tedy patřila před play-off 18. pozice. Kryštof Lebl v této skupině obsadil 6. místo, do play-off tedy šel z 22. příčky. Ve skupině A4 se radoval Vesa Huotelin.

Do play-off pro 32 nejlepších tedy postoupili 3 Češi. Patrik Petr jako nejlépe nasazený z našich dostal za soupeře účastníka čtvrtfinále Mistrovství světa 2015, norskou jedničku, Yngve Aasheima. Patrik si proti norské hvězdě vedl znamenitě, po výsledcích 5:1, 5:3, 7:0 a 6:1 se mohl radovat z postupu mezi 16 nejlepších.

Na Filipa Hamáčka čekal v prvním kole play-off hráč, který již dlouhá léta figuruje vysoko na světové scéně, 4. hráč z Mistrovství Evropy 2012, Peter Östlund. Filip si proti němu vedl překvapivě dobře, po zápasech 5:4pp, 4:1, 6:3 a 5:4pp se stejně jako Patrik radoval ze série 4:0 a postupu mezi nejlepších 16.

První kolo play-off znamenalo konečnou pro Kryštofa Lebla. Jeho soupeřem byl ambiciozní Švéd, který se v posledních letech pravidelně představuje na Czech Open, Markus Nilsson. Kryštofovi bohužel tento Švéd nedal šanci, po zápasech 3:6, 1:9, 0:4 a 3:4 čekalo na Kryštofa vyřazení a konečné 22. místo.

Osmifinálovým soupeřem Patrika Petra byla švédská vycházející hvězda, vítěz Norway Open 2015, Oscar Henriksson. Patrik do série vstoupil dobře, první utkání vyhrál 2:1. Potom bohužel následovaly tři porážky v řadě 3:4, 1:6 a 3:4pp. Patrik se ještě vrátil do série vítězstvím 5:4pp, mladý Henrikson však v 6. zápase 1:3 ukončil sérii v neprospěch Patrika Petra 2:4. Pro Patrika to znamenalo konečné 13. místo.

Pro Filipa Hamáčka byl v osmifinále připraven velmi těžký oříšek, švédská legenda, Hans Österman. Filip sice vstoupil do série nadějně utkáním 6:1, jenomže to bylo vše, co Österman Filipovi dovolil. Čtyři Östermanova vítězství v řadě 1:3, 1:2, 1:5 a 1:3 znamenala pro Filipa konec v turnaji a konečné 16. místo.

Osmifinále připravilo také druhé překvapení turnaje. 8. hráč světa Andrey Voskoboynikov z Ruska nestačil na Jana Pelkonena z Finska. Pelkonen vedl již 3:0 na zápasy, Voskoboynikov sice dokázal ještě vyhrát dvě utkání, ale to bylo z jeho strany vše, Pelkonen postoupil poměrem 4:2 na zápasy.

Ve čtvrtfinále byly k vidění čtyři série Švédsko – Finsko. Joakimu Lundinovi ze Švédska stačilo k postupu přes Rene Huhtalu v sedmi zápasech pouhých deset branek, tři ze čtyř svých vítězství Lundin vybojoval poměrem 1:0. Hans Österman svému finskému protivníkovi Janu Pelkonenovi nedal mnoho šancí, postoupil 4:1 na zápasy. Finn Fries ze Švédska vyřadil 4:2 na zápasy Kevina Erikssona a tak v turnaji zbývala poslední finská naděje, Ahti Lampi. Už to vypadalo, že postoupí všichni Švédové, Lampi s Oscarem Henrikssonem prohrával už 0:3 na zápasy. Ahti Lampi však velmi často otáčí tento nepříznivý stav, bylo tomu tak i tentokrát. Sérii dotáhl k sedmému zápasu a v prodloužení ji ukončil ve svůj prospěch.

Na rozdíl od čtvrtfinále, semifinále žádná velká vzrušující dramata nenabídlo. Ahti Lampi porazil Joakima Lundina 4:0 na zápasy, stejným poměrem postoupil i Hans Österman přes Finna Friese.

Finále tedy nabídlo souboj navracející se hvězdy, Hanse Östermana, a finské jedničky, Ahti Lampiho. Oba hráči nastoupili do finále ve výtečné formě. Po zápasech (z pohledu Östermana) 3:1, 3:4, 5:1, 2:4 bylo finále vyrovnané 2:2 na zápasy. Östermanova forma se však během finále podivuhodně stupňovala, páté utkání vyhrál Österman 5:0. Lampi se však dokázal vrátit do série zápasem 2:4 a tak na všechny čekal sedmý finálový zápas. Österman v něm ukázal exkluzivní formu a kvalitu, srovnatelně s dobou, kdy byl dlouhá léta světovou jedničkou. Rozhodující utkání vyhrál 3:1 a po sedmi letech tak vyhrál znovu Swedish Masters, celkem už pošesté.

Velký comeback Hanse Östermana nepřekazil ani Ahti Lampi




Turnaj juniorů a Michal Kobrle na bedně
Během Swedish Masters se běžně koná i turnaj juniorů, jinak tomu nebylo ani letos. Do turnaje zasáhlo 9 hráčů, mezi nimi český zástupce Michal Kobrle. Ve jediné základní skupině Kobrle prohrál tři utkání a postupoval do osmičlenného play-off ze 3. místa. Ve čtvrtfinále byl jeho soupeřem Lauri Törnström z Finska. Po zápasech 4:3, 3:4pp, 3:4, 3:2, 4:3 a 3:2pp postoupil Kobrle mezi čtyři nejlepší. V semifinále na Kobrleho čekal o poznání obtížnější soupeř, Kevin Eriksson z Finska. Ten mu nedal v sérii žádnou naději, po zápasech 0:3, 0:4, 0:1 a 1:3 zůstalo na Kobrleho dělené 3. místo.

Třetí místo Michala Kobrleho v juniorském turnaji

neděle 17. ledna 2016

Matoušek poprvé v sezóně vítězí a jde do čela Českého poháru

Na všech pěti turnajích se probojoval do semifinále, třikrát skončil druhý a 16.ledna 2016 konečně přidal Zdeněk Matoušek ml. (HCS Žabka Praha) do své letošní sbírky také pohár pro vítěze. A protože Yevhen Levdansky vypadl už v osmifinále a Patrik Petr v semifinále nestačil na Filipa Hamáčka, ujal se navíc druhý nejlepší hráč loňské sezóny těsného vedení Českého poháru. Brněnský turnaj pod záštitou Vítámvás Cupu přilákal 71 hráčů, čímž stanovil prozatím nejvyšší účast v letošní sezóně (výsledky).   
V čele hráčů s handicapem stanul Milan Zeman
Těsné spojení turnaje s projektem Vítámvás Cup přirozeně znamenalo i vyšší účast hráčů s tělesným handicapem. Mezi nimi se nejlépe prosadil zkušený Milan Zeman v dresu Stiga HC Benátky, který ve skupině C vybojoval 60. místo. O turnaji napsal ve svých tradičních facebookových zápiscích: 
"Začátek se vydařil na výbornou. Vyhrál jsem čtyři zápasy, což mi pomohlo se dostat o skupinu výš. Těší mě hlavně důležitá výhra nad Tomášem Pětníkem 2:1 a nad Michalem Ptáčkem 4:0. V odpolední části jsem mohl spoléhat hlavně na kouzlo děvčat, protože bez nich bych body získával těžko :-) S Ivčou Maškovou to byla nečekaná přestřelka 3:3 a s Hankou Marešovou poslední dobou tradiční bodový zisk, tentokrát 2:1."
Zeman v souboji s Ivou Maškovou | Foto: Jindřich Petr

Další domácí hráči a dlouholetí účastníci Vítámvás Cupu, Kamila Špičáková, Tomáš Pětník a Lukáš Čeloud, spolu sváděli vyrovnané souboje ve skupině D a nakonec ve výsledkové listině vytvořili spolu s dalšími brňáky pětičlenný blok od 64. do 68. místa. Zapomenout nesmíme na 52. Dušana Vítámváse, který byl jedním z pořadatelů. Mnozí další však do turnaje vůbec nezasáhli a organizačním pracím věnovali každou minutu. Turnaj v novolíšeňské jídelně tak opět ukázal jednu ze svých tradičních devíz, kterou je široký pořadatelský tým, spoléhající také na podporu BSE United a THC Teplýšovice.

Hvězdně obsazené osmifinále a další skvělý výkon juniorského dua Chylík - Kobrle
Netypicky už v osmifinále na sebe narazili dva velcí favorité: Lukáš Turoň neodehrál finálovou skupinu vůbec dobře a postupoval až ze třináctého místa. A protože čtvrtý skončil Yevhen Levdansky, mohli diváci sledovat reprízu neuskutečněného finále z Teplýšovic, kde Turoň musel ukrajinskému soupeři přenechat vítězství bez boje. Po zápasech 2:4, 2:3 po prodloužení, 3:2 a 1:2 po prodloužení se z postupu radoval Turoň. Vítěz dvou letošních turnajů tak skončil až devátý, Turoňův postup se nakonec zastavil těsně pod stupni vítězů za Matouškem, Hamáčkem a Petrem.

Na účast Jiřího Chylíka v play-off jsme si už v průběhu posledních sezón tak nějak zvykli. Novinkou letošní sezóny je však další herní vzestup Michala Kobrleho. Zatímco v úvodních dvou turnajích ještě hrál finále B skupiny, poslední dva turnaje obsadil jedenácté místo. V Brně přitom soupeřil o postup přímo s Chylíkem. Stejně jako na minulém turnaji sice do čtvrtfinále nepostoupil, ale svedl o postup vyrovnanou bitvu (2:3 po prodloužení, 2:4 a 3:4 po prodloužení). 

Druhá polovina sezóny začne 20. února na Kladně a o pouhé dva týdny později bude pokračovat v Pelhřimově.

Finálová série | Foto: BSE United | Více fotografií zde