Osmé mistrovství Evropy ve stolním hokeji je již minulostí. Česká výprava získala zásluhou veteránského týmu bronz z kategorie družstev, Pavel Plešák, Václav Pikl a Jakub Matýsek navíc zazářili v neoficiálních kategoriích, odkud přivezli kompletní sadu medailí. Čtenářům nechceme nabízet vyčerpávající shrnutí výsledků všech 10 vypisovaných kategorií (online výsledky fungovaly během ME skvěle, takže bychom stejně nosili dříví do lesa) - spíše chceme přiblížit atmosféru ME jako takového a zaměřit se na věci, které lze při letmém pohledu do výsledků snadno přehlédnout.
1. Organizace turnaje
Na rozdíl od zkušenějších členů české výpravy nemohu srovnávat úroveň turnaje s předchozími šampionáty. Turnaj - právě takový, jaký byl, bez subjektivního srovnávání s jinými - bych však hodnotil velmi pozitivně. Estonci udělali velký kus práce, za což vděčí nemalé pomoci Lotyšů, o níž se před ME moc nemluvilo. O to příjemněji působilo poděkování a zmínka během zahajovacího ceremoniálu. Vše, co bychom od turnaje této úrovně očekávali, se pořadatelům podařilo splnit se ctí - ať už mediální prezentace (živé komentované online vysílání a výsledky), příprava sálu a hokejů nebo snadno dostupné stravování.
Jistě, dalo by se i pár věcí vytknout. Spíše úsměvně zpočátku působilo zpoždění pátečního programu, kdy poslední, kdo dorazil na místo konání, byli právě pořadatelé, zatímco netrpěliví účastníci pátečních soutěží stepovali v prostorách školy v době, kdy již mělo probíhat potvrzení registrace. S ohledem na nabitý páteční program bylo "obligátní" páteční zpoždění jediným vážnějším zádrhelem turnaje - končilo se opravdu velmi pozdě. Nepříjemná byla též nedostupnosti WiFi a obchodů s potravinami v okolí školy (dát si obyčejnou kávu nebo čaj rovněž nebylo jen tak).
2. Superfinále superveteránů obstarali Češi
Ačkoli jedinou z oficiálních medailí české výpravy byl veteránský bronz, v paměti přítomných zůstane mnohem silněji zapsáno superveteránské finále nad 50 let. I přes účast mnoha zvučných jmen se dvojici Pikl - Plešák podařilo proniknout až na televizní stůl, na němž se hrálo finále. Účastníci hlavní soutěže ME odpočívali před rozhodujícími sériemi play-off a mnozí z nich u sledování českého derby nevěřili svým očím. I komentátor online přenosu prohlásil, že "něco takového ještě neviděl". Ano, místo opatrné precizní hry a blafáků jsme byli ve finále svědky přestřelek a divokých odrazů na všechny možné způsoby. Spontánní podpora publika a jedinečné momenty série (kapesníková rolba opoceného ledu a Čechům dobře známé zvukové projevy) udělala ze superveteránského finále odlehčenou předehru dramat hlavního play-off. Pavel Plešák zvítězil 3:0 na zápasy a stal se mistrem Evropy nad 50 let.
3. Strhující cesta domácí Saveljevové za stříbrem
Jako hráče BSE United, které dalo české Stize výborné hráčky a několik medailí ze světových i evropských šampionátů, mě přirozeně zajímala i kategorie žen. Již za rok v Liberci totiž čeká české hráčky nelehký úkol - pokusit se na domácí půdě o jednu z medailí. A podle toho, co jsem viděl, půjde o hodně těžkou misi. Účastnice finálové série s přehledem postoupily do A skupiny hlavní soutěže ME a - stejně jako většina mužů - postavily svou hru na blafácích.
Nejpozoruhodnější ale bylo sledovat cestu domácí Marie Saveljevové za stříbrem. Ve čtvrtfinálové sérii s Lotyškou Racenajovou prohrávala 0:3 na zápasy. Naděje domácích na jedinou medaili z domácího mistrovství se rozplývaly s každou minutou čtvrtého zápasu, v němž Saveljevová prohrávala. Až posledních pár sekund přineslo vyrovnání - zahrát za této situace přesný blafák je nesmírně těžká záležitost, ale Saveljevová uspěla, dotáhla zápas do vítězného prodloužení a nastartovala senzační obrat. I další zápas musela rozhodovat v prodloužení a nakonec dokázala otočit sérii na 4:3 a slavila postup do semifinále. V něm si poradila se Švédkou Erikssonovou relativně hladce 4:2, avšak ve finále na ní čekala Ukrajinka Noselivská, se kterou svedla další skvělou bitvu.
Úspěšnější nakonec byla Ukrajinka, která po vítězství 4:3 slavila titul. Byla to tentokrát Saveljevová, kdo promarnil šanci rozhodnout sérii ve svůj prospěch, když za stavu 3:2 odmítla darované prodloužení (Noselivská "srovnala" zápas vlastním gólem pár vteřin před koncem). I tak je pozoruhodné, jak se Saveljevová na hraně vyřazení dokázala srovnat s tlakem a očekáváními a vybojovat pro Estonsko medaili z domácího šampionátu. Své prokletí druhých míst však zlomit nedokázala - tedy alespoň prozatím.
Nejpozoruhodnější ale bylo sledovat cestu domácí Marie Saveljevové za stříbrem. Ve čtvrtfinálové sérii s Lotyškou Racenajovou prohrávala 0:3 na zápasy. Naděje domácích na jedinou medaili z domácího mistrovství se rozplývaly s každou minutou čtvrtého zápasu, v němž Saveljevová prohrávala. Až posledních pár sekund přineslo vyrovnání - zahrát za této situace přesný blafák je nesmírně těžká záležitost, ale Saveljevová uspěla, dotáhla zápas do vítězného prodloužení a nastartovala senzační obrat. I další zápas musela rozhodovat v prodloužení a nakonec dokázala otočit sérii na 4:3 a slavila postup do semifinále. V něm si poradila se Švédkou Erikssonovou relativně hladce 4:2, avšak ve finále na ní čekala Ukrajinka Noselivská, se kterou svedla další skvělou bitvu.
Úspěšnější nakonec byla Ukrajinka, která po vítězství 4:3 slavila titul. Byla to tentokrát Saveljevová, kdo promarnil šanci rozhodnout sérii ve svůj prospěch, když za stavu 3:2 odmítla darované prodloužení (Noselivská "srovnala" zápas vlastním gólem pár vteřin před koncem). I tak je pozoruhodné, jak se Saveljevová na hraně vyřazení dokázala srovnat s tlakem a očekáváními a vybojovat pro Estonsko medaili z domácího šampionátu. Své prokletí druhých míst však zlomit nedokázala - tedy alespoň prozatím.
4. Tři ukrajinské příběhy
Hodně emotivní bylo na turnaji působení ukrajinské reprezentace. Kromě tradičního pokřiku se Ukrajinci postarali hned o několik pozoruhodných momentů. Prvním z nich bylo čtvrtfinále soutěže družstev proti Finsku. Samotný vývoj série byl velmi dramatický - ve čtyřech kolech dokázala Ukrajina srovnat a otočit nepříznivý stav (1:4 - 4:4 - 7:5 - 9:7), ale černá pátá série, v níž dokázal zvítězit pouze Litviňuk, pro ně znamenala hořký konec nadějí na medaile. Po vítězství 11:10 postoupili Finové, kteří nakonec vybojovali bronz - Ukrajinci neskrývali zklamání a slzy.
Jejich soupeřem v boji o páté místo byla česká reprezentace - a opět šlo o nesmírně vyrovnaný zápas. Zklamaní Ukrajinci navíc přišli před poslední sérií o kapitána Levdanského, jehož si v důsledku kombinace vyčerpání a špatně větraného prostoru musela vzít do péče zdravotnická služba. Z českého pohledu se zápas vyvíjel následovně: 2:2 - 3:4 - 5:5 - 8:7 - 10:10. Na řadu tedy musel přijít souboj kapitánů. Místo Levdanského nastoupil Litviňuk, za českou stranu bojoval Patrik Petr. Vynikající výkon Ukrajiny na turnaji poněkud shodil sám Litviňuk, za jehož nesportovní chování za stavu 1:0 (který díky němu dokázal udržet) se dokonce omlouvali samotní Ukrajinci. Litviňukova pasivní hra se už bohužel na světových turnajích stává nechvalně známým pojmem. Problémový ukrajinský hráč navíc po špatných výkonech vzdal své působení v Open kategorii a po loňském úspěchu na MS v Petrohradu zažil v Estonsku strmý pád.
O to příznivěji však působilo na turnaji trio Evgeniy Matantsev (2006), Artem Matantsev (2008) a Anton Umansky (2002). Ve věku, kdy spousta hráčů s vrcholnými turnaji teprve začíná, předvedli neuvěřitelné výkony. Teprve desetiletý Matantsev dokráčel až do play-off hlavní soutěže a poté suverénně zvítězil v kategorii do 13 let. Čtrnáctiletý Umansky se probojoval až do bojů o medaile a přestože nakonec skončil "jen" čtvrtý, zanechal na turnaji vynikající dojem. Pikantní je zejména fakt, že v době, kdy se narodil, byl jeho soupeř v boji o bronz, Hans Östermann, už dvojnásobným mistrem světa!
 |
| Evgeniy Matantsev |
5. Borisov přemožen Zacharovem, mistrem Evropy je Caics
Přiznám se, že jsem hodně doufal v to, že na nejvyšším stupínku uvidíme po dlouhé době někoho jiného než Maxima Borisova (RUS). Dlouho se ale zdálo, že mistr světa z roku 2015 a vítěz dvou předchozích evropských šampionátů nenajde přemožitele ani letos. Hodně blízko vyřazení byl sice v osmifinále, kde doslova o vlásek (v prodloužení sedmého zápasu) unikl smrtícím blafákům Ahti Lampiho (FIN), ale právě tato série jako by jen potvrdila jeho nepřemožitelnost.
Co nedovedl dokončit Lampi však úspěšně dokonal ve čtvrtfinále Alexej Zacharov (RUS). Mistr Evropy z roku 2006 se po několika hubenějších letech dokázal vrátit ve špičkové formě a navázal na třetí místo z Rigy 2014. Borisova vyřadil 4:2 na zápasy a přes juniora Umanského postoupil přesně po 10 letech do finále ME. V něm měl však navrch Lotyš Edgars Caics a po vítězství 4:2 slavila současná světová dvojka první titul mistra Evropy v kariéře.
Co nedovedl dokončit Lampi však úspěšně dokonal ve čtvrtfinále Alexej Zacharov (RUS). Mistr Evropy z roku 2006 se po několika hubenějších letech dokázal vrátit ve špičkové formě a navázal na třetí místo z Rigy 2014. Borisova vyřadil 4:2 na zápasy a přes juniora Umanského postoupil přesně po 10 letech do finále ME. V něm měl však navrch Lotyš Edgars Caics a po vítězství 4:2 slavila současná světová dvojka první titul mistra Evropy v kariéře.
 |
| Zleva Alexej Zacharov (2.), Edgars Caics (1.) a Hans Östermann (3.) - nejlepší tři hráči ME 2016 |
Shrnutí výsledků české výpravy
 |
| Čeští veteráni na stupních vítězů |
