V sobotu 24. září 2016 odstartovala v Teplýšovicích nová
sezóna ve stolním Stiga hokeji pod hlavičkou České asociace Stiga Game. Sezóna,
na jejímž konci se v severočeském Liberci uskuteční Mistrovství světa. Utkat se
se světovou smetánkou, ovládající hru s šesti táhly na každé straně, budiž
jasnou motivací, jež byla hnacím motorem pro všech 62 hráčů, kteří do prvního
kola sezóny zasáhli. Nejlépe se s konkurencí vypořádal Zdeněk Matoušek z klubu HCS Žabka Praha. O svém úspěšném
vstupu do nové sezóny se následně rozpovídal v rozhovoru pro náš web.
Turnaj v Teplýšovicích byl prvním „ostrým“ testem po letní
přestávce. Přípravu na sezónu Zdeněk rozhodně nepodcenil, což se projevilo i na
konečném prvenství. „Nejdřív jsem si dal čtrnáctidenní pauzu, abych si od Stigy
odpočinul, a potom jsem trénoval 2–3 hodiny denně, alespoň třikrát v týdnu a do
toho nějaké to víkendové hraní s kamarády,“ vrací se na úvod našeho povídání do
letních měsíců. „Navíc jsem objevil kouzlo činek,“ nechává čtenáře nahlédnout
pod pokličku své přípravy. Asi vás napadne otázka, jak mohou činky pomoci při
hraní stolního Stiga hokeje? „Kromě toho, že člověk zesílí a trošku zhubne, se
s unavenýma rukama hraje hůř,“ přibližuje. „Díky tomu pak člověk hraje víc na
cit než na rychlost a díky tomu zpřesníš hru,“ vypichuje kouzlo závaží, jež
pravidelně svírá v dlaních v rámci přípravy na turnaje.
Sílu, rychlost i přesnost využil Zdeněk proti soupeřům v
Teplýšovicích naplno. Základní a na ni navazující výkonnostní skupinou projel
téměř bez zaváhání. „V základní skupině jsem se spíš rozehrával. Věděl jsem, co
chci hrát a co mám natrénováno,“ nepochyboval o víře v sebe sama. „Do ‚áčkové‘ výkonnostní
skupiny jsem chtěl proklouznout bez klopýtnutí, což se podařilo,“ vrací se ke
splnění prvního dílčího úkolu.
„Áčko už bylo těžší, ale pokračoval jsem ve vysokém tempu.
Nechtěl jsem to jenom ‚nějak‘ odehrát,“ měl jasno o tom, že protivníkům
nedaruje zadarmo ani píď plastové ledové plochy. „Na mistrovství světa se hrají
těžké zápasy pořád, takže podcenit něco na Českém poháru by se nemuselo
vyplatit,“ říká.
Po odehrání základní, respektive výkonnostní skupiny, přišlo
vyvrcholení turnaje. Do vyřazovacích bojů se Zdeněk Matoušek kvalifikoval jako
nejvýše nasazený. V osmifinále na něj čekal Dušan Krása. Bylo z toho vítězství
v sérii v poměru 3:1 na zápasy, ale nerodilo se úplně snadno. „Byly to všechno
vyrovnané zápasy, navíc Dušan byl z předposledního duelu jediný, kdo mě v ‚áčku‘
dokázal porazit,“ měl na paměti prohru ze skupiny 2:4. Postup se nakonec
vydařil. „Dušan hrál výborně, jen mě překvapuje, že s takovou hrou je na hraně
play-off,“ složil poklonu svému osmifinálovému vyzyvateli. Ve čtvrtfinále s Pavlem Plešákem to byla
vítězná série s čistým štítem. „Paradoxně, mi ale výhra 3:0 trošku ublížila,
protože jsem pak musel dlouho čekat na další kolo,“ vrací se k tomu, že mu
vypadnutí z herního tempa zrovna neprospělo.
V semifinále si ovšem zápasovou porci vychutnal do sytosti.
Série se protáhla na maximální počet pěti zápasů. Více než důstojným
sparingpartnerem, byl v semifinálové bitvě Kryštof Lebl. „S Kryštofem jsou to
vždycky šachy. On zná mě a já jeho,“ popisuje takticky prošpikované duely s
konkurentem z druhého pražského oddílu Big Band. Úvod série se Zdeňkovi
nevydařil. „Prohrával jsem 0:2 na zápasy a řekl si, že nemám na co čekat a
musím něco změnit,“ přemítá. Změna se nakonec podařila. Nastal obrat z 0:2 na
konečných 3:2 s vydlážděnou cestou do finále.
Finále postavilo do cesty soupeře z nejtěžších. „S úctou k
ostatním soupeřům je Lukáš Turoň pořád nejlepším hráčem u nás a já jsem rád, že
jsem proti němu mohl hrát,“ vyjádřil respekt k soupeři, kterého se ovšem
nezalekl. I když se opět ocitl nad propastí. To proto, že první dva mače zase prohrál.
Dokázal však opět oprášit svůj vítězný recept ze semifinálového partu a sérii
znovu obrátit na svou stranu. „To, že jsem sérii dokázal otočit z 0:2 svědčí o
tom, že porazit se dá každý. Hraje se na tři vítězné duely a někdy je to i o
štěstí. Teď jsem ho měl já,“ blahořečí náklonnost paní Štěstěny.
Štěstí ovšem přeje připraveným a Zdeněk Matoušek minimálně
na první kolo Českého poháru připravený byl. A nejinak tomu bude jistojistě v
dalších kolech. Vždyť Mistrovství světa v Liberci je tu co nevidět. A Zdeněk by
si na něm rád splnil sen. „Chtěl bych uhrát medaili,“ zasní se. Proč by se to
nemohlo podařit?
Tomáš Pětník
Žádné komentáře:
Okomentovat